Začal jsem dneska likvidovat lodnu kam jsem od jara do podzimu loňského roku házel odstřižené výhony atp., a kam jsem loni zjara přihodil malou dávku kalifornských žížal. A čekalo mne příjemné překvapení. Loni před koncem roku jsem prohrábl horní vrstvu (cca 10 cm) a taky prostor v jednom rohu až na dno, a nenarazil na jedinou živou žížalku. Takže jsem měl za to, že už všechny pochcípaly, že nedaly podzimní pokles teplot k nule a pod ní.
Ale dneska, když jsem se prohrabal celou vrstvou plošně (cca 35 cm) tak jsem sice nahoře a dole (cca 10 cm od plastiku) nenalezl nic živého, ale ve střední vrstvě (tloušťka cca 10 cm), kam šla menší část podzimní likvidace kytek, mne čekalo příjemné překvapaní. Zřejmě díky lehkému přebytku dusíku a větší než průměrné vlhkosti (čerstvě setnuté listy a stonky) se asi vytvářelo až dodnes dostatek tepla, takže jsem tam narazil na nějakých 15-20 živých kaliforňanek.
Výsledný substrát vypadal naprosto luxusně, speciálně v jarní nejstarší vrstvě, na to že to byla jen jednoduchá lodna bez toho aby měla pořádně řešen odtok žížalího čaje, neměla žádná patra, neměla stříšku proti dešti, a že jsem jen velmi málo řešil správný poměr N-C tak supr výsledek prvního pokusu.
A taky bylo vidět na první pohled to, že žížalky preferují mrtvou hmotu, drobné kořínky kytek co tam šli v podobě vyřezaných pařízků s koncem sezóny byli ještě relativně nedotčené, některé pařízky se pokoušeli zůstat živé docela dlouho, skoro až dodnes. Tj. v této vrstvě dokázaly přežít týden 30.12-05.01. kdy bylo teplotní minumu -7,6°C a průměrná teplota za týden pouhých +0,1°C.
Je to pro mně prima motivace, doufám že se to letos podaří udělat už pořádně (patra, správné provzdušnění, odvod vlhkosti a sběrný prostor pro žížalí čaj) když vím že žižalky jsou na balkóně schopny přežít o dost větší vedra i dost větší zimu než jsem původně čekal. Navíc po loňské pokusné sezóně mám spolehlivě ověřeno že vermikompost na balkóně opravdu vůbec nesmrdí, ani to loňské provizorium bez jakéhokoliv zastřešení a jen s triviálním odtokem nemělo vůbec problém. A to jsem se s přídáváním uhlíku stylem papír/kartón/atp fakt nepáral, jen velmi příležitostně tam šla papírová utěrka.
A lehounké (odhadem tak 2 cm a rozhodně né po celé ploše) přesypání zbytkem nevyužitého koupeného substrátu proběhlo tuším jen dvakrát za celou sezónu když tam šli kvanta čerstvě ustřižených výhonů. Poprvé při klasické nuceném setřihu kytek na akceptovatelnou velikost začátkem léta, podruhé někdy tuším začátkem záři když jsem prosvětloval kytky před nástupem podzimního počasí.
A nejlepší na tom je to, že je to zároveň nejméně pracná varianta, místo abych musel tahat ustřižené výhony a uštípnuté rajčatové vlky někam do bytu do koše tak (i na pouhém, biotopem velmi limitovaném balkóně) můžu udělat jen dva tři kroky, pohodit je nastřihané na docela dlouhé kusy do vermikompostu, a mít z nich užitek v podobě žížalího čaje už během pouhých dvou až tří měsíců.
A to neberu v potaz další výhodu, zmenšení objemu. Kdybych to vyhazoval do koše-igelpytle-kontejneru, tak toho bude minimálně 5x objemově více než výsledného vermikompostu. Více odpadu za který se platí, více pakárny s vynášením koše, více zbytečného svozu, více zbytečných nákupů komerčního Vitality komplexu...
Upřimně řečeno, když jsem viděl jak vypadá výsledek z loňského provizoria, tak jsem měl sto chutí si ho (místo toho abych ho věnoval stromům v okolí domu) nechat, a použít ho na jarní oživení hlavní várky substrátu. Odradila mne od toho jedinná věc, přecijen tam během druhé půlky sezóny šli hlavně různě nemocné listy a pak taky komplet libeček trpící (už druhým rokem) rzí. A žížalkám sice věřím, ale není to klasický horký kompost který by sám sebe dokázal rychle teplotně desinfikovat samoohřevem.
Takže ho nakonec dostali nejbližší stromy veřejné zeleně v okolí domu. Chudinky se pokoušejí vegetovat v dost děsných podmínkách původně odpadní stavební navážky a velmi mizerného podloží které má jen minimálni schopnost udržet vodu. Takže jsou za každý litr výživné, biologicky aktivní černozemě schopné trochu podržet vodu více než vděčné.
, to že Tom Wagner a Fred Hempel rajčata opravdu umí vím už pár let, ale takhle pěkně seřazeno podle původního šlechtitele, to se jen tak nevidí.
