Ono naštěstí hodně záleží na místních podmínkách, někde je půda kyselá od podloží a tam se vápní v pohodě a spokojeně. A druhá věc je to že většina procesů přijmu živin nastěstí směřuje k postupnému okyselování. Ale vliv odsíření uhelných elektráren v devdesátkách je poměrně podstatný (a taky trochu přispěla nízkosirnatá paliva), sice opět, záleží na místních podmínkách, ale už déšt není "jen lehce vodou ředěná kyselina sírová"

Což je dobře, ony to byly někdy dost šílené hodnoty, matně si vybavuju že spolužák z gymplu co se přistěhoval ze severu zmiňoval že naměřit tam v té době déšť okolo 2,8 až 3 nebylo nic vyjímečného. Ale odpadl tím taky primární způsob jak se průběžně a zdarma doplňovala síra do zahrádek. Zásoba v půdě sice nějaký ty roky vydržela, ale na spoustě míst kde na to desítky a desitky let nemuseli myslet je dneska na úvahu, jestli mají kytky i nějaký ten zdroj síry, úplně stejně jako člověk řeší jestli raj&pap kytky mají odkud brát vápník.
ad líheň: ono každá monokultura, a čím větší spojená plocha tím hůř. Meze rozorány, široširé celiny, remízků kde by mohli sídlit nějací predátoři nevidět. S tímhle svinským dědictvím se budem v týhle zemi prát ještě hodně dlouho, pokud to vůbec někdy zlomíme, ono ekonomický tlak velkoodběratele, "úspora z rozsahu", a destruktivně nastavené dotační metodiky jsou taky pěkný fujtajbl.