Do tohoto vlákna už jsem nějakou dobu nepřispíval a je čas to tu trochu oprášit. Začnu tabulkou klíčivosti:
- 1 C. parvifolium z lokality Araripe, Pernambuco #1: vyklíčila 3 semínka z 10 po 5, 5 a 22 dnech
- 2 C. parvifolium z lokality Araripe, Pernambuco #2: vyklíčilo jedno semínko z 10 po 15 dnech, kvalita osiva celkově otřesná
- 3 C. mirabile z lokality Piquete, Sao Paulo: vyklíčilo 9 z 10 semínek po 5, 6, 6, 9, 9, 11, 11, 12 a 12 dnech
- 4 C. recurvatum (před poslední revizí původní populace druhu C. cornutum): vyklíčila 4 semínka z 10 po 11, 16, 17 a 24 dnech
- 5 C. friburgense: klíčení je stále v průběhu, doposud vyklíčilo 5 z cca 30 semen po 19, 23, 33, 33 a 36 dnech
- 6 C. carassense 'mirabile' z lokality Serra do Caraca: vyklíčilo jediné semínko po 40 dnech, bohužel uhynulo, klíčení stále v průběhu
- 7 C. mirabile z lokality Santa Barbara, Minas Gerais: vyklíčila 2 ze 30 semínek po 43 a 45 dnech, klíčení stále v průběhu
- 8 C. flexuosum z lokality Monteiro Lobato, Sao Paulo: vyklíčila 3 semínka z 10 po 12, 15 a 40 dnech, klíčení stále probíhá
- 9 C. mirabile z lokality Serra da Cantareira, Sao Paulo: vyklíčila 2 semínka po 16 a 31 dnech, klíčení stále probíhá
- 10 C. schottianum '3637' z lokality Trilha Mirante, Paranapiacaba: doposud nevyklíčilo žádné semínko, klíčení stále probíhá
Klíčení kultivarů číslo 1-4 bylo již ukončeno, vyséval jsem 22. 4. a získal jsem velmi pěkné množství rostlin (4 
C. parvifolium, 4 
C. recurvatum a 9 
C. mirabile). Klíčení kultivarů číslo 5-8 započalo 14. 5. a stále trvá, klíčení kultivarů 9-10 započalo 9. 6. a taktéž stále trvá. 
PĚSTOVÁNÍ:
Pokud se teď nebudeme soustředit na možnost chybného určení druhů a zaměříme se čistě na jejich pěstování, jsou zde patrné značné rozdíly. Pokud se podíváme na druh 
C. flexuosum z lokality Santa Barbara, tam se pěstování neliší od rozšířeného běžného kultivaru. Mladé rostlinky prosperují ve výsevním substrátu, pro následné pěstování používám rašelinu, zeminu a kompost ve stejném poměru. Menší rozdíly nastávají u druhu 
C. parvifolium a stejně tak 
C. caatingae, o kterém jsem se rozepsal v samostatném vlákně. Oba tyto druhy jsou si blízce příbuzné a sdílení spolu vývojovou větev Caatinga clade. Pro oba druhy je typický monopodiální charakter stonku, který se vidličnatě nevětví. Za veškerý růst do stran tak odpovídají boční větve. Ty oba druhy bohatě nasazují již ve výšce 15-20 cm. Oba druhy zezačátku prosperují ve výsevním substrátu. V přírodě rostou na sušších biotopech až vyprahlých stepích. Rozhodl jsem se proto zcela vynechat kompost a naopak použít jemný křemičitý písek. Výsledná směs se skládá ze zeminy (3), rašeliny (1) a písku (1). Zpočátku jsem měl strach, že směs bude pro rostliny příliš hutná a těžká, velmi v ní však prosperují. 
Co se týče druhů 
C. mirabile, 
C. recurvatum a 
C. friburgense, což jsou všechno zástupci brazilské vývojové větve Atlantic forest clade, tam je to u něčem jiném. Doslova každou chvíli se objevují nějaké problémy projevující se silným povadáním či trvalým zatočením listů dolů směrem ke stonku, žloutnutím listů, skvrnitostí listů, kroucením listů... Trvalo to, ale s kolegou z USA jsme přišli na zásadní rozdíl v přístupu k pěstování těchto druhů. 1) Rostliny nesnáší výsevní substrát díky přítomnosti perlitu. Celkově (až na jeden druh, o tom později) rostliny doslova brutálně strádají, pokud jsou jediný den v příliš vlhkém substrátu a toto přesně perlit dělá, zadržuje vodu v substrátu. Naopak rostliny také nesnášejí běžnou zahradní směs složenou z rašeliny, zeminy a kompostu. Jako nejlepší pěstební médium se po mnoha pokusech a omylem osvědčil Hoštický substrát pro pokojové rostliny. Je sice obrovský nezvyk mít květináče cca 4x lehčí, než je zvykem, rostliny to však opravdu ocení. Jediným druhem, který zvládá dlouhodobě vlhký substrát je 
C. recurvatum, který v přírodě roste ve vlhkých půdách na stinných stanovištích. Rostliny tohoto druhu také jako jediné nevykazovaly žádné problémy v substrátu přelitém v důsledku upršeného počasí. Nicméně nejnovější lístky se mi zdály lehce pokroucené, tak jsem je raději přesadil také. 
Na několika rostlinách druhu 
C. mirabile z lokality Piquete již rostou miniaturní květní poupata. V horizontu 2-3 týdnů by tak mohlo dojít k jejich rozkvětu, pokud z nějakého důvodu neopadnou. Kolega v USA má však již poupata několik milimetrů dlouhá a žádné z nich nežloutne. Mimochodem má také poupata druhu 
C. carassense, o kterém si myslím, že je to jen zvláštní populace 
C. mirabile. Důležité však je, že se mu tento kultivar povedl vyklíčit a udržet při životě, takže i přes můj neúspěch se linie zachovala. Z ostatních pěstitelů, kteří disponovali osivem, se ji doposud nepodařilo vyklíčit nikomu. Byl jsem naštvaný, že můj semenáček nepřežil, nicméně se jednalo o růstovou vadu. Klíček byl enormně široký, jeho průměr činil asi třetinu šířky semene, což opravdu není normální a velmi pomalu rostl. Po 2 týdnech narostl na délku jen 5 mm a při pokusu o vyproštění jsem zjistil, že se díky své šířce o hrdlo semínka doslova ucvakl. O to víc jsem rád za kolegu a jeho 2 velmi zdravé rostlinky. 
V následném příspěvku přidám několik fotografií.