Čeče, -20° sice už není sranda, baterkama foťáku-mobilu-gpsky-vapovadla-čelovky-...počínaje, přes bránění vodě aby nezamrzla ve flašce či závitu víčka... a hlídáním počínajících omrzlin konče, ale i tak bych tu tvoji spolehlivě suchou zimu hned vyměnil za tu každoroční mokrou nechutnost co panuje v mých končinách.
Pošmourno, skrz mraky slunka celé dny nevidět, teploty oscilují okolo nuly, inverze, chvílemi krápe, chvílemi padá tající cosi. Člověk neví co si na procházku vlastně oblíct, nepromok vrstva minimálně do batohu je nutnost, a v těchto teplotách taky pěknej hnus. Nevyhneš se kondenzaci vlhkosti na vnitřní straně i kdyby měla membrána třeba patnáct značek.
Navíc příměstské pěšinky jsou ráno ve stavu zmrzlé bláto se spoustu stop z minulého dne, dobré tak na podvrtnutí kotníku, odpoledne pak rozbředlé bláto s úpornou tendencí držet se vzorku bot a stěhovat se ti do bytu.
A když už náhodou, vyjímečně, přes noc v půlce týdne, napadne bílá krása (před několika dny) tak to stihne všechno roztát dříve než se člověk dostane odpoledne po práci někam na procházku po zimním lese.
Tohle je tady okolo Prahy každoroční klasika. Navíc doplněná další klasikou, někdy cca v půlce února obvykle přijde ze Sibiře několik dní holomrazů s teplotami hluboko pod -10°, některý rok jdou noční minima i lehce pod -20°. Což je zahrádkářsky sice dobré k tomu že vymrznou škůdci, ale to je tak asi všechno, jinak je to v krajině bez sněhu dost opruz.
Jen ta loňská zima se maličko vymykala, po mnoha letech tu několikrát za zimu vydržel sníh několik dní v kuse. Vyrazit bez velkého plánování, když zrovna vyjde chvilka volna, na pár hodin do příměstského lesa, všude bílo, živáčka nevidět, zanechávat za sebou první lidské stopy v neporušené sněhové pokrývce, zkoušet číst stopy zvěře ve sněhu... navíc sníh les neskutečně prosvětlí, pokud svítí měsíc tak netřeba čelovky ani na pozdně večerní procházku... a i to ticho je jiné, zvuky se v zasněženém lese odrážejí zcela jinak. K tomu chrupání sněhu pod nohama při každém kroku... prostě paráda.
