Mejto - sezóna 2024

[Mikymoto]

Je to tuším cca 90 cm od podezdívky po kraj těch dlaždic. Kytky tak dávám cca 35 cm od sebe v řadě, řádky jsou pak po cca 45 cm. Ze začátku jsou úplně v pohodě a pak se to všechno zblázní a proroste do jednolité džungle. Bohužel to nezabrání vylamování větví v případě, že je hodně plodů a tak stejně musím vyvazovat (pokud to stihnu). Určitě by to šlo udělat řidčeji a dát jim víc místa, ale já jsem hamoun a musí se jich tam vejít každej rok alespoň 60, bo pálivejch tam může být kvůli rodině max. půlka. A odrůd na vyzkoušení je prostě až příliš, tak abych toho za život stihl prubnout alespoň kousek

[Mikymoto]

Kytky ve skleníku se začínají po přesazení probouzet a startují více nové výhony. Původní plán vysadit zbytek paprik na záhon vzal za své poté, co jsem v rámci rodiny rozdal vše co zbylo v kelímcích - nějak se jim letos nedařilo se sazenicemi a než by u mě trpěli venku, tak dostaly azyl jinde ve skleníku.

Nejproduktivnější prcek je aktuálně Apricot Apple, která je solidně obalená.

Největší jsou přezimovaní puberťáci, kde je výška už skoro 90 cm. Přesazení do většího evidentně přijaly jako výzvu a růst je teď raketový.

První dozrávající plod na CAP 363

[Mikymoto]

Tak včera trochu neplánovaně proběhla první ochutnávka. Šel jsem se podívat na puberťáky a jak se tak prodírám tím křovím, tak mi k nohám upadla větvička se zralým plodem. Tož jsem ho koštnul a špatný to nebylo. První půlka téměř nepálila, takže jsem i vnímal chuť - překvapivě sladká paprika. No a ta druhá půlka mi připomněla, že tahle paprička umí i pěkně šlehnout přes jazyk. Ještě že jsem měl před sebou talířek a na něm perník s čokoládovou polevou. Takže jsem papričku zajídal sladkým - divný, ale fakt dobrý

[lazar]

Takhle brzo roccoto , mně teprve kvetou...

[Mikymoto]

Jo speciálně CAP 363 překvapilo hodně příjemně - jednak to roste jak kopřivy a hlavně je to opravdu jedlý. Minulý rok jsem to vyséval jen jako experiment a teď jsem fakt rád, že jsem do toho šel. Jen bude na podzim celkem peklo z toho udělat něco kompaktnějšího pro zimní odchov na parapetu.

[Mikymoto]

Trvalo mě víc jak půl roku to tu nějak doplnit, ale nerad bych to tu nechal úplně opuštěné. Takže, jak to vlastně bylo ...

Vše bylo prosluněné a veselé skoro jako v pohádce - v červenci jsme se po mnoha letech konečně vyvenčili i s potěrem až ke slané vodě a návrat byl také celkem radostný. Zahrada byla jak na stereoidech a vše frčelo v závodním tempu do plné zralosti. Roccota byla některá už dogumova

[Mikymoto]

A hned druhý den po vybalení kufrů jsme s otevřenou hubou sledovali tohle ...






Náš skleník dopadl relativně dobře díky tomu, že část popraskaných skleněných tabulí z návětrné strany bylo dříve nahrazeno starším polykarbonátem (i ten to prostřílelo přes několik vrstev). Ostatní skleníky u sousedů často přišly o většinu nebo úplně všechny tabule. A co nebylo kryté ničím, tak to bylo rozmlácené na kaši.

O rajčata jsme přišly kompletně. Venkovní papriky to zabalili buď hned, a nebo po pár měsících živoření. Skleníkové z větší části přežily, ale půlka skleníku byla plná střepů. Záhony kolem jsem čistil od skla ještě pár týdnů, ale nedělám si iluze, že jsem našel všechno.

[Mikymoto]

Krupobití a následné sanační práce (které prakticky ještě nejsou kompletně hotové) mi na dlouhou dobu vzaly chuť nějak prezentovat vývoj s pěstováním. S odstupem času vidím, že jsme dopadli ještě hodně dobře a kromě škod na zahradách, autech a střešním okně domu nás nepotkalo nic horšího. Povodně, které přišly o 2 měsíce později jsme sledovali už jen v televizi. Proti škodám, které přišly s nimi a postihly jiné se jevily ty naše problémy jako směšné.

Skleník pak jako jediný zdroj na zahradě dával dostatečné množství plodů po celý zbytek roku. A kdyby nepřišly v půlce prosince silnější mrazy, tak jsme mohli mít svoje čerstvé papriky ještě na štědrý den. Už několik let nechávám ve skleníku pár rostlin na konci října s plody na hranici technické a botanické zralosti - zbytek oberu úplně. Pokud přeje podzimní počasí jako letos, tak rostliny udrží tyto plody šťavnaté a křehké i přes listopad do prosince. Je to risk (občas přijde mrazík), ale za možnost postupného dosbírání koncem roku mi to furt stojí.

Pár fotek z několika sklizní.


Tyhle jely na výlet na výstavku a ochutnávku do Litomyšle