Dnes sklizeny první dozrálí noname mutanti, v plánu bylo udělat z nich nějakou "barbecue style" omajdu. Recept volná improvizace dle jiných, stylem "přiměřeně". ("a co ta piksla?" "ta se vstřebá!")
Recepis:
400g rajčatového pyré
1 velká cibule
10-12ks masitějších středně pálivých papriček
2 stroužky česneku
3 lžičky mleté uzené papriky
2 lžičky mořské soli
1 a 1/2 lžičky nadrceného zeleného pepře
2/3 lžičky mleté skořice
3 - 4 lžíce třtinového cukru
3 lžíce olivového oleje
2 lžíce rýžového octa
Technologický postup:
Cibuli, česnek a chilli nasekáme na jemno a prdneme do kastrólu. Protože jsme pitomci, šaháme při tom na chilli holými rukami, a pak další dva dny nadáváme že nás ty pracky pálí:
(technická: papričky jsou prostě nějací noname mutanti, ale velká spokojenost - tenhle kříženec je neskutečně plodný, papričky jsou pěkně masité, s výraznou paprikovou aroma a příjemnou sladkou chutí. Pálivost odhaduji zhruba někde kolem 100 - 150k SHU - není to vyloženě "ultra", ale pálí dostatečně)
update - kecám, zas tolik SHU neměli, ale bylo to tak akorát.
Přidáme cca. 3 lžíce olivového oleje, a vaříme/pečeme/smažíme dokud cibulka nezesklovatí a nezačne měnit barvu, Při tom zamoříme kuchyň a následně celý byt agresivními splodinami, což obzvlášt libě nese drahá polovička. Kašlajíc a kýchajíc se pokoušíme ty jedy vyvětrat, a přitom se snažíme obsah kastrólu promíchávat aby se nepřipálil.
Když už si myslíme že je byt vytrávený dost, mouchy pochcípaly, pes utekl na balkón a cibule je sklovitě nažloutlá, přidáme rajčatové püré (koupil jsem cosi Globusovité, cena rozumná, made in Italy, zdá se to být vyhovující), sůl, cukr, koření, ocet. Zamícháme a vaříme 20-30 minut. Z obsahu vznikne bublající magma které k radosti všech (obzvlášt drahé polovičky) při decentních explozích prská všude kolem. Sporák, dlaždičky za ním, podlaha před ním...no...co vám budu povídat.
Až se zdá že jsme okolí sporáku ozdobili dostatečně, dáme kastról do dřezu, a vzavše do pracek tyčový mixér začneme zdobit úhlednými červenými fleky i dřez a jeho okolí. Nebudeme přece troškařit. Pokračujeme dokud není to co zbylo v kastrolu dostatečně jemné. Poté už jen stačí ochutnat, nadávat že jsme si spálili držku, a obsahem naplnit sklenice. V mém případě sotva jednu větší a kouset malé = příště aspoň dvojnásobnou várku.
Výsledek splnil očekávání na 101%, příjemná nasládlá zeleninová chuť s uzeným a skořicovým ocáskem, pálivost pro mně tak akorát - nastupuje až po chvíli, nic vyloženě zabijácké ale drahá polovička nemá odvahu ochutnant. Nevím proč, já bych to žral samotné lžičkou.
Výborný komentář pane kuchař 
při sklizni určitě vyzkouším !!!
Asi vyzkouším, jak budu mít z čeho. Jen vynechám to uzené koření. To já nerad.
. Po dovaření jsem odebral dětskou verzi a přidal chilli. Všechno jsem nacpal do skleniček, který jsem hned zavíčkoval a obrátil dnem vzhůru. Co se týče omáčky tak po dovaření jsem byl docela mrzutej, protože mi moc nechutnala. Byl v ní dost výrazný ocet a celková kyselost z rajčat. Další den jsem majdu podával ke grillovaným kuřecím křídlům a to už byla trochu uleželá. Chuťově vyrovnanější. Kyselost už nebyla tak patrná a neobtěžovala. Ale pořád žádnej zázrak. Další den jsme dělali krkovičky naložený v bylinkách. A to se už stihla omáčka rozležet do naprostý bomby. Sklenice vybraný do čista a všichni se ptali jestli mám ještě. Na další dny už nezbylo. 
Takže za mě, udělat a nechat uležet. Dva dny bych bral jako minimum. Možná bych přidal ještě štávu z limetky nebo citronu. A docela mě zklamalo, že uzenou papriku přebily ostatní chutě. Přemýšlím u dalšího pokusu přidat trochu tekutýho kouře. Mně to kouřový aroma v BBQ omáčkách šmakuje. A ještě zvažuju zkusit verzi s koriandrem, římským kmínem, zázvorem a garam masalou. Ale to možná bude tím, že mám dlouho chuť na jal frezi, ale nemůžu se dokopat k tomu si ho udělat 
