Fejeton z pohledu ženy chillence ...

Povídání o chilli papričkách
Uživatelský avatar
honzek86
Stálý člen
Příspěvky: 790
Registrován: 21 zář 2017 12:13
Obrázky: 206
Reputace: 596
Bydliště: Újezd u Uničova

Fejeton z pohledu ženy chillence ...

Příspěvekod honzek86 » 11 zář 2018 09:38

Manželka mi poslala odkaz na článek, který vyšel na jednom babském fóru :) jelikož jsou odkazy na jiná fóra zakázané, zkopíruju prostě článek pro zasmání sem do příspěvku. Já jsem se u toho málem pochcal smíchy, něco mi to dost připomnělo. Tak si udělejte kafe a zasmějte se taky ...

Autorka článku:

Můj muž si našel novou zálibu. Jednoho krásného dne přišel domů, sáhl do kapsy a strčil mi pod nos malou chilli papričku. Co s tím budeš dělat? Ptám se. Jíst.

Někdy na konci léta objevil můj přítel kouzlo chilli papriček. Ne že by o nich do té doby neslyšel, ale právě se nachomýtl ke sklizni obří úrody svého kamaráda. Ten mu také nabídl, ať si vezme, zkusí a když konzumaci rozdýchá, může si kdykoli přijít pro další.

O dva dny později po příchodu domů znovu sáhl do kapsy, vyndal tři chilli papričky, znovu mi je strčil pod nos a pustil se do obšírné přednášky o kapsaicinu, jeho množství, nejpálivější papričce světa a jak se tyhle papričky takovému statutu vůbec, ale opravdu vůbec neblíží.

Zaujala mě (jestli se tomu tak dá říct) paprička hnědá, baňatá. „To je habanero chocolate,“ poučil mě můj drahý. „Čuchni si, voní jako čokoláda, že jo?“ Čuchám si a vážně, voní jako čokoláda. Nehtem nařízl špičku, lízl si, zatvářil se znalecky a zhodnotil: „No jo, ona i tak chutná. Lízni si.“

Naivně poslechnu a opatrně se jazykem dotknu špičky papričky. Najednou mě polije horko, v uších mi hučí, před očima bílo. Utíkám do lednice, hltám mléko a chleba ukusuju přímo z bochníku. Do očí se mi derou slzy. Jsem přesvědčená, že vypít obsah mého kasru je bezpečnější než tohle. Můj drahý to ale vidí jinak. „Fakt jak čokoláda, že jo?“

O další týden později se pakuje ven a bere s sebou náš zánovní houbařský košík. Teprve když se vrátí, pochopím, že ho odnášel proto, aby jej nechal naplnit papričkami všech různých druhů, barev i tvarů, ale stejně nepoživatelných chutí. „Uděláme si guláš!“ navrhuje a už odhazuje nádobí z linky, jen aby se mohl na hodinu ponořit do výběru papričky, která bude mít tu čest dát guláši ten správný říz.

Večeříme. Ke guláši s těstovinami ukusuji chleba. Mléko je po ruce. Nechápu, proč vůbec plácal mletou paprikou a majoránkou. Škoda masa. Cítím jen papričky. U večeře pláču, krabička s kapesníčky už je prázdná. Můj drahý je s výsledkem své práce také nespokojen: „Vůbec to nepálí.“

O měsíc později. Dveře do bytu rozráží vysoká kytka zasazená do kýble. Teprve co projde a zanechá po sobě spoušť v podobě padajícího listí a odpadající přelité zeminy, všímám si, jak si ji hrdě nese můj drahý s úsměvem na rtech. Je plná papriček. „Mám jich plné auto,“ hlásí a utíká do zpátky, aby během chvíle zaplnil náš 2+kk půlmetrovými keříky papričkovníků. Ukazuje se, že jsem náš byt považovala za malý zbytečně. Měl ještě velké rezervy. Ty už ale vzaly za své. Dostávám obavy o naše auto. Jak mohlo přežít ten šílený převoz? Je nové, sedačky jsou z broušené kůže. „No víš… radši tam nechoď.“

Kytičky mají své místo. Nejlepší je to nad televizí. Hurá zalít papričky, ať nám nepojdou. Jdu do obýváku zkontrolovat, zda je pod každým květináčem nějaká miska na zachycení vody. Pozdě. Nejvíc vody zachytil prodlužovák v provozu.

Je listopad. Výhled máme do parčíku, kde právě fouká vítr a padá listí. Hodně listí. Ne však tolik, jako u nás doma. Zametám desetkrát denně. Hlína je na skříních, na reprákách, v televizi. Při přebalování nepozoruje náš prcek nic jiného než padající listí, které ho těsně míjí. Listí je i v posteli. Už z něj začínám mít noční můru. Prosím mého drahého o likvidaci vadnoucích a očesaných paprikovníků. Vezme jeden květináč, odnese ho do kuchyně. Ustřihne suchou kytku a zase ji odnese přes celý byt k oknu, kde ji vyhodí. Rozpráší při tom trochu hlíny, kterou, netušíc, okamžitě roznáší na svých sněhobílých ponožkách po celém bytě.

Papričky už nerostou. Už je nepěstujeme. Všechny jsme sklidili, máme je v bedně a rozdáváme každému, koho potkáme. Guláše už nevaříme. Teď máme lepší věci na práci. Ten nápad se zrodil v hlavě mého geniálního muže. My je budeme prodávat na internetu! A pozor, už máme koupenou i doménu. Počítám, že do roka ho popadnou ambice vyšlechtit papričku, která překoná i tu nejvíc nejpálivější. S mým mužem se člověk prostě nudit ani nemůže
"Failure is simply the opportunity to begin again, this time more intelligently." (Henry Ford)

Zpět na „Pokec o chilli“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 hostů